Jak jsem se sblížil s blížencem

Moje milá rudovlasá přítelkyně toho u mě nechala spoustu. Spodní prádlo, šminky, peněženku, klíče, telefon. A já se jí pak marně snažil dovolat (v duchu jsem si říkal, že někde něco zvoní!). Není to tak dávno, co u mě nechala jeden výtisk módního časopisu. Jako ne že bych byl nějak předpojatý vůči životem zoceleným stoletým redaktorkám těchto lifestylových plátků, ale jejich myšlenky jsem zrovna nevyhledával. Přišly mi poněkud povrchní, abych tak řekl. Chápejte, já jsem zocelený Kantem. Ale co osud nechtěl, záchodový čtivo došlo a já musel, chtě nechtě, šáhnout po Elle.

Mezi těmi všemi doporučeními, jaká je vlastně nejlepší kosmetika, jak uvařit dobrou svíčkovou, jak poznat pana Dokonalého, jak pana Dokonalého sbalit, jak se pana Dokonalého zbavit, jak pana Dokonalého zakopat, mne zaujal článek o tom, že astrologové objevili nové třinácté znamení – Hadonoše. Narovinu, všechny ty znamení, věštění z karet, z koule, z krystalu nebo lógru z kafe, jsem považoval za šarlatánství bandy budižkničemů. O to víc jsem nechápal lidi, kteří těm nesmyslům věří. Teda až na ty, co čučeli o půlnoci na polonahý věstkyně v televizi. To se pochopit ještě dá. Moje skepse pramenila z toho, že mi všechny předpovědi přišly natolik nic neříkající a obecné, že by se daly použít na kohokoliv. K tomu všemu, rak coby znamení na mě vůbec nepasoval! Citově založený? Já? Hah! Jenže díky hadonošovi nejsem rak, nýbrž blíženec.

Ze zvědavosti jsem si našel charakteristiku blížence. A našel jsem toto:

Blíženci jsou lidé vnímavé a přizpůsobivé povahy a intelektuálního založení. Tito idealisté si libují ve filosofii a baví je zkoumat názory jiných lidí. Mohou se pochlubit širokým okruhem zájmů a žijí činorodým a aktivním životem. Jejich myšlenky a pocity se pohybují závratnou rychlostí a mají vynikající komunikační schopnosti. Jsou to lidé živlu vzduchu a ukrývají se v nich dvě různé osobnosti. (Zdroj: https://www.horoskopy.cz/charakteristika/blizenci)

Docela mě to rozesmálo. Proč? No, začněme tím prokazatelným. Na to, že jsem jenom blbej kuchař, jsem vystudoval vysokou. Jasně, v dnešní době plzeňských práv titul nic nevypovídá o inteligenci, ale stejně. K tomu všemu jsem vystudoval jednooborovou filozofii. Aktivní život je značně individuální a záleží na definici; pokud mezi aktivity řadíme gaučing (v němž mimochodem kraluji) nebo například přitroublé zírání na praskliny ve zdi, pak vedu velmi aktivní život. A nakonec to nejdůležitější, celej život jsem měl pocit, že Já (inspirace terminologie Fichtem je čistě náhodná) se skládá z já a ne-já, dvou složek, co se vzájemně nenávidí. Každé rozhodnutí mého života je tak výsledkem souboje mezi těmito dvěma Matýsky uvnitř mě. Jeden příklad za všechny: dnes ráno chtěl Matýsek brzy vstát, uklidit celý byt, uvařit zdravý a vydatný oběd, jít se projít a mít sluníčkový den. Jenže sotva jsem zvednul víčka, přihlásil se o slovo ne-Matýsek, rozkázal spát, a tak jsem se z postele vykopal až po druhé odpolední.

Po prvotním nadšení ale přišlo zklamání. Pročítám si horoskop na měsíc Září. Podle titulovaných astrologů a babek kořenářek mám prý dávat pozor v práci, protože Září je pro blížence rizikovým obdobím. A také bych měl být více empatický, abych si nepoškodil vztahy s okolím. A také bych se měl vyhnout tučným jídlům. Kvůli žaludku a slezině, víte jak. Jako nezlobte se na mě, ale podle mého skromného obstarožního mínění je úplně fuk, jestli jsem blíženec, rak, čech nebo tatar, v práci bych měl pozor dávat neustále (i ve vašem zájmu), empatický by měl být asi každý a smažák s hranolkami nebo Bigmac? Myslím, že je to stejná sračka a je úplně jedno, jestli je září nebo leden. Stejně jako tyhle výplody kartářek.